Jsou známý podzemní prameny
ta čirá voda nám sílu dá
vidím tě záhy jak ujíždíš na koni
bílou opratí mu povel k běhu dáš
Jsou známý podzemní prameny
Sem tam nějaký had nebo žába ho svírá
Vidím tě zas jak ujíždíš na koni
někam jinam kde se nikdo za nic neschová
Vysokou trávou s vysokým dojetím
na ty obyčejné věci máš stále čas
vysvobodím tě jediným objetím
a nebo odletíš a budu čekat zas a zas...
Ref.
O, další noc na tebe čekám
...sílu a moc co mi dáváš
Jsou známý podzemní prameny
tu sílu co z nich čerpáš mi předáváš
dvě tuny smůly se ti lepí na boty
proto hledáš mě, kde tu smůlu setřást máš...

VIDÍM SEBE VEDLE TEBE

Divokou nocí plout, víc sebe nehledají
V knihách si promítnou, co píšou kruhy zamotaný
Rozdílným hrdlem rozdělím sedlem koně zaplašený
Všechno si promítnou hned dvakrát
Ref.
Sténám a vídím sebe vedle tebe
Vítám křik ohňů z vod po hlavě dvojí schod
Sténám a vidím tebe vedle sebe
Vítám křik ohňů z vod po hlavě
Sám sobě tajíš světy, křížovou cestou dáš se pryč
Od hlavně dva tři kroky, jiný bůh ať tě hlídá již
Bloudíš tak spásně řekou jak básně
Ústa nám vyprávějí
Za svy životy ohlídnou se dvakrát

Neumím bez tebe žít,
co na tom, že nás všichni vidí
Jednou, dvakrát za měsíc se I já sobě stydím
Zapomínám na svět, křičím stěstím,
ale ty celou dobu myslíš na To
V mém nitru čekám nálet
a pak si říkám stálo to vůbec za to?
Dechem rozdmýchat mráz po těle , ploužit
se ve dvou cestou k nebi,po kapkách toužit..
tát spolu, tonoucí v objetí
bez dechu vrátit se zpět...
Ref.
Spát s tebou, s tebou spát
stav beztíže na pořád
psát s tebou
pod kůži odpovědi
Spát s tebou, s tebou spát
stav beztíže na pořád
tát s tebou
uprostřed něhy, prázdný zpěvy....
Jak stáda divokých koní,
co nikdy neměla masku
Tvůj parfém z předsíně voní,
a už mi nemusíš nikdy předstírat lásku
Těm koním ostruhy zvoní,
vidím tě křehkou krásku
Na nebi všechno se mění,
nasadíš mi růžovou masku

Málo dnů, co nejsou pořád stejný
Málo snů, do kterejch unikám
To co vám dám, jsou šaty neprodejný
Pachtění odnikud do nikam
Válka strojů jenom v naší mysli
Tvý ozubený kola ztrácí tvář
Virtuální těla tonou v žízni
Náš časoprostor ztratil svatozář
Nechci číst tvý zákazy vjezdu
Náš společný hotel zasypal strach
My, stromy, ohnuté ve větru se klaníme světu
jako dva kameny s němou tváří
těla pálí náš chladný žár
Ref:
Ledový pláně snad prázdný nebudou
Hořící mou samotou zabíjím jen sám svůj stín
Odlétá polární zář i pařížský harmonikář si zakryl svou tvář
Jsi jen možná mým posledním lékem
Možná jsi má nemoc, co mám rád
Sněhobílá roztomilá krádež
pod prachem skrytá cesta do nikam
Nechci číst tvý zákazy vjezdu
Náš společný hotel zasypal strach
My, stromy, ohnuté ve větru se klaníme světu
jako dva kameny s němou tváří
těla pálí náš chladný žár
Ref:
Ledový pláně snad prázdný nebudou
Hořící mou samotou zabíjím jen sám svůj stín
Odlétá polární zář i pařížský harmonikář ti zakryl tvou tvář

A kdybych měl umřít, chci hvězdy na rakev
A trochu hnědé hlíny, hřejivé jako krev
Na hřbitově ať hrají houslovou sonátu
V které zní mořské mušle a slunce pasátů
Ref.
Připijte na zdraví nebožtík píval rád
Připijte na kosti, ať mohou dobře spát
A teď už nechuraví
Už nebude mít hlad
Věřte mi, je to k zlosti, teď v létě umírat
A kdybych měl umřít, chci zelenou oázu
Tři písečné duny a tlukot srdce na provazu
Otevřený oči a touhu pro krásu
Hrdě vnímat, kam odchází duše hlídat
Ref.
Připijtena zdraví nebožtík píval rád...
V přítmí barevném
Jak z ticha poutník mávnu těm
Majitelům jmen, ochutnávač bonboniér
Sladkou vůni vnímat, kam odcházím jen
Ve sněhu, který z rána napad, táhnou se černé šlápěje
Jak listí v říjnu žloutne západ, jak stromy staré aleje
Ref: 12*
Jak dlouhý řetěz černých stop
Trhá sníh, kdo tu šel, štěstí či hrob
A už nechuravím
Už nemám hlad
Věřte mi, je to k zlosti umírat

Rozechvělost spočívá v tom, že si vždycky na třetího hrál
Díky těm všem támhle v pravo, levou stranou nikdy nepoznán
Vybírám si z davu můzu jedinou
Polibek ji vnutím a vidím
Ref.
Nahou, mladou, malou
slyším dýchat
Nahou, mladou, malou
múzu líbat
Bez citu a žádných šatů zahalím tě závojem svých snů
Po střechách se projdem ve snu s rozechvělou klidnou radostí
Vnímám mosty, kostely a prostý posty
Silou vůle dál to šířím a vidím
Ref.
Nahou, mladou, malou
slyším dýchat
Nahou, mladou, malou
múzu...

Už dlouho se tě ptám
Proč východ je tam, to neznám...
Kávou voní kraj, tvoje hříchy nevnímám
Listy letí z výšky, oblaky řečí proklínám
Ruce mý jsou čistý na nich zbytky tebe
Ref.
Nemusíš se bát, z písku stavíš hrad
Rozplétám ti vlasy, štěstí, ty víš, jak žiju rád
Nemusíš se bát, z písku stavíš hrad
Jenom s tebou chci si hrát
A dotyky všech, co jsou na tvých rtech
Nehledáš vůbec jiný břeh
A dotyky všech, zbyly na tvých rtech
Bezbřehý útěk do nebes
Už nemám komu hrát, vzdušné zámky stavím jen sobě sám
Nechci to vážně brát, sama mi zpívej...
Vykřičím lásku, vykřičím bolest, v tichu se topím, proklínám
Probudím nebe ať otevře bránu
Ref.
Nemusíš se bát, z písku stavíš hrad...

Chci být drakem z papíru,
co ve výšinách chladí svou tvář
Jak obnažená těla ve vínu,
s chutí stále hořkou
a s noční bouřkou někam odlítám
Chci být listem ve větru,
co letícím drakům udává směr
jak havraní křídla lámu čas doletu,
Kdy jsem být zpátky měl
o tom jsem něvědel,
že jsem na panfl etu
Ref.
Přicházej světlo dnů,
přicházej na pořád.
Přicházej světlo dnů,
ať nemám strach
Chci být sluncem v západu,
co houpá se v moři a ubývá v něm.
Jak velrybí píseň volám svou kometu.
Starý muž zapomněl,
čeho se dožít chtěl,
jméno má Nový den
Ref.
Přicházej světlo dnů...

STŘED SVĚTA